Pěšky na Sněžku? Žádný problém!
- hobitsontherouts
- 1. 8. 2016
- Minut čtení: 3
Vydat se do Krkonoš a nevystoupit na Sněžku je jako jet do Paříže a vynechat Eiffelovu věž. Pro výstup na nevyšší bod naší republiky jsme si vymezili celý den, abychom si užili krásné scenérie, které jsou s každým nastoupaným výšovkým metrem krásnější a krásnější.
Výstup jsme započali v Peci pod Sněžkou na velké hlavní křižovace a vydali se směrem k bobové dráze Relax park. Cestou jsme se ještě zastavili v informačním centru, které je od křižovatky vzdálené cca 200 m. Nabrali několik materiálů, zapli naše chytré hodinky a vyrazili. Mírně nás na začátku vyděsily proudicí davy lidí, které měli na ten den pravděpodobně stejné plány.
Na Sněžku vedou dvě respektive tři cesty. Nejnáročnější přes přes Obří důl po modré, jednodušší žlutá trasa přecházející v zelenou a následně opět ve žlutou přes Růžohorky a třetí, kterou jsou vyloučili hned v prvopočátku, je lanová dráha vedoucí přímo na vrchol Sněžky.
Při plánování výstupu všechny odkazy uváděly, že nejkrásnější cesta je přes Obří důl, jak jinak samozřejmě. Většinou ta nejnáročnější cesta bývá nejkrásnější. Zvolili jsme tedy trasu po modré a stálo to vážně za to!!
První úsek cesty je úsek k lanové dráze, tu ocení především rodiče s dětmi. Nachází se zde interaktvní stezka pro děti, u které jsme se chvíli zastavili i my. Minuli jsme obrovskou frontu lidí čekajísích na lanovku a pokračovali dál směr Obří důl. Cesta vedla po asfaltován povrchu a po levé straně bublala křišťálově čistá řeka Úpa. Cestou potkáváme kouzelné chaloupy a povídáme si o tom, jak krásně se majitelé chaloupek mají.
Po třech kilometrech míjíme sympatickou hospůdku "Bouda v Obřím dole", nabídka občerstvení vypadá lákavě. Kvůli úspoře času však nezastavujeme a pokračujeme dál. Jinak doporučujem se zde zastavit.
Zhruba 800m za "Boudou v Obřím dole" končí jednoduše schůdná cesta a přechází v náročnější šotolinovou cestu s většími kameny.
Čím výš se zvedáme tím častěji se zastavujeme a otáčíme směrem k Obřímu dolu. Pohled který se nám naskytl byl úchvatný a jen kroutíme hlavou nad tím, kolik krásy příroda umí vykouzlit bez lidské pomoci. Jsme rádi, že jsme nevolili cestu přes Růžohorky. Pokaždé, když zastavíme, abychom si oddychli obdivujeme rodiny s dětmi, které se až na vrchol vydaly s kočárky. Proto touto cestou upomínáme na to, že pokud jako rodič nechcete táhnou kočár před sebou a dítě na zádech, cestou přes Obří důl se opravdu nevydávejte!
Zhruba 2 km před vrcholem Sněžky se nachází vodárna, do které se určitě zajděte podívat. Je zde popsán zajímavý způsob dopravy pitné vody na Sněžku a postop zbudování vodárny. S přibývající nadmořskou výškou přibývá i chlad, takže vybalujeme bundy a míříme k vrcholu. Po zhruba půl hodině jsme dorazlili těsně pod vrchol Sněžky, kde končí lanová dráha vedoucí z polské strany. Popravdě musíme říct, že jsme z obrovského davu lidí a především jejich chování k přírodě zklamáni. Všude okolo nás se nacházeli inforanční tabule, které popisují způsob a dobu regenerace vzácného ekosystému, který je všude kolem vás. Upozorňují na to, abyste nešlapali a už vůbec ne sedali na trávu, ve které se nachází nepřeberné množství vzácných rostlin a živočichů.
Realita byla však krutá, rozhlédli jsme se kolem sebe a všichni chtěli ulovit nejlepší výhled, při své odpolední siestě. Nyní nás čekal poslední úsek a byl asi ten nejhorší. Zařadili jsme se do davu směřujícího ke stejnému cíly a zdolávali poslední metry.
Jsme tu 1603!! Začínali jsme v tričkách, končíme v softshellových bundách. Výhled je opravdu úchvatný. Chvíli sedíme, kocháme se a v dálce hádáme, kde se co nachází. Po chvíli se odebírme do místního informačního centra. Kupujeme pohledy a píšeme pozdravy domů. Já jakožto milovnice detailů oceňuji razítka s motivy Sněžky hned vedle poštovní schárnky, kterými si můžete pohledy orazit.
Ze samotné Sněžky máme smíšené pocity. Na vrcholu končí česká lanovka a počet lidí se zdvojnásobil. Nějvyšší vrchol České republiky počtem lidí spíš připomíná největší náměstí České republiky. Moc dlouho se zde nezdržujeme a vyrážíme zpět do údolí.
Abycho byli v hodnocení objektivní nevracíme se zpět stejnou cestou, nýbrž druhou variantou přes Růžohorky po žluté. Trase není tak malebná jako přes Obří důl. Vede lesem a jste ochuzeni o krásné výhledy. Scházíme níž k rozcestníku "Růžohorky", kde se bok po boku nacházení dvě restaurace s venkovním posezením. Volíme restauraci "Bouda Růžohorky" a dáváme si výbornou zelňačku.
Zpět do Pece se můžete vrátit po zelené znančce, ale doporučujeme ještě navštívit "Cestu horských nosičů". Vchod se nachází cca 150m od rocestníků "Nad Poštárovími Boudami" vpravo. Po této cestě už od roku 1868, nosiči nosili materiál na výstavbu České Boudy a zásobovali po ní Sněžku. Můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké stoupání museli nosiči překonávat. Cesta je doplněna o informační tabule, na který se dozvíte veškeré informace o nosičích, např. kolik vážil náklad, jak vypadaly krosny apod. My jsme měli problém cestu sejít dolu s lehkým batůžkem natož s nacpanou těžkou krosnou. Na mapě je trasa značena modrou přerušovanou čárou.
P.S. Pro plánování trasy jsme využili mapy.cz
Cestování zdar
Comentarios