Rakousku - Via ferrata - Drachenwand Mondsee

Loni v létě jsme byli otestovat jednu z českých ferrat ve Víru na Vysočině, a jelikož jsme letos nechtěli v tomto směru usnou na vavřínech, posunuli jsme se o level dál. No teda asi o 10 levelů. Pokaždé, když vyrážíme v zimě na hory, jedna z našich zastávek na kávu bývá na benzínce u Mondsee. Pokaždé se jdeme podívat na vyhlídku a opouštíme to tu se slovy: slovy: "Sem musíme někdy vyrazit v létě". Takže jsme letos proměnili slova ve skutečnost. Při cestě do Itálie jsme si zde udělali jednodenní zastávku a vylezli jednu z nejkrásnější rakouských ferrat - Drachenwand (dračí stěna).

A jak se k ní dostanete? Auto jsme bez problému zaparkovali ve vesnici Sankt Lorenz u Gasthofu Drachenwand. Zde se nachází i výchozí bod. Od parkoviště vyrážíme po ukazatelích směr Drachenwand. Po pár minutách potkáváme kapličku (Theklakapelle) a odbočujeme doprava po směrovkách na "Klettersteig", pak už jen čekáme, kdy dorazíme k nástupnímu bodu samotné ferraty. Jsme tu, nasazujeme sedáky a vyrážíme vzhůru. Ferrata nás vítá dvěma žebříky a pár prudšími úseky, takže jsme se v začátku zdárně zapotili. Najednou se ocitáme v celkem solidní výšce a já zjišťuji, že jsem vlastně nikde neměla možnost zjistit, zda mám strach z výšek. A zjistila jsem to asi v dost nevhodný moment. Právě teď a mám. No nedá se nic dělat, nejlepší léčba je léčba šokem, takže zatnout zuby dívat se před sebe a šlapat dál.

Pokud se sem vydáte v jarních měsících je velice pravděpodobné, že v prvním úseku ferraty potkáte vodopád. Nám se to bohužel nepoštěstilo, za to výhled je celou dobu fenomenální, celou cestu máme Mondsee jako na dlani. Jednotlivé úseky jsou odlišně náročné, v některých částech musíme opravdu přemýšlet kam sáhnout, abychom pokročili dál. Zvedáme se stále výš a já už si místy tu výšku začínám užívat, ale to ještě nevím, co mě čeká. Při přípravě před cestou jsme věděli, že bude muset zdolat i jednu lávku, ale víte jak, na obrázku vypadá všechno podstatně jednodušeji. Vyrážím na lávku jako první, v hlavě se mi honí věci jako: "neříkej si, že je pod tebou 100m propast, neříkej si, že je pod tebou 100m propast, jen koukej před sebe a jdi. Pravá, levá, pravá, levá." Uf jsem na druhé straně, ani jsem se nestihla pořádně pokochat. Pokračujeme dále a dostáváme se do poslední části ferraty, už lezeme jako matadoři a užíváme si to stále víc. Těsně před vrcholem objevujeme schránku a v ní zápisní. Zapisujeme sem své dojmy z výstupu a pokračujeme směr vrchol. Posledních pár metrů a jsme nahoře. Tohle vždycky stojí za každou dřinu a strach. Vybalujeme svačinu a snažíme si tenhle pohled uchovat hluboko v paměti, protože tohle se nedá ani vyfotit ani popsat. Po chvíli nás bohužel vyhání zima a vydáváme se na cestu zpět. Ta vede boční lesní cestou okolo ferraty a je docela dobře schůdná. Po několika hodinách se ocitáme zpět u naší dodávky, unavení obracíme naše pohledy zpět na skálu a s pokorou se s ní loučíme. Tak zas někdy dráčku.

Cesta nám trvala celkem 4 hodiny. Dá se to samozřejmě zdolat rychleji, ale my nikam nespěchali. Trasa není vhodná pro ty co s ferratami úplně začínají je klasifikovaná obtížností C, tedy středně těžká, občas zde překonáváte kolmé stěny, se kterými by mohl mít začátečník značný problém. Jinak ji všem 100% doporučujeme, je to zážitek.

Cestování zdar

Šárka & Jířa

---

---