Křížem krážem Jizerskými horami
- hobitsontherouts
- 28. 7. 2016
- Minut čtení: 3
Krása, krása a zase jenom krása. Takhle zněla naše reakce na každé místo kterým jsme projížděli. Plánování trasy nám zabralo celý den, ale výsledek stál za to. Naším hlavím cílem bylo zdolání nejvyššího bodu Jizerských hor Smrk 1124m, ale jak se říká: "Jen samotná cesta je cíl."
Vyrážíme brzy ráno z kempu Singltrek pod Smrkem a vydáváme se po zelená nástupní stezce směrem k polskému hraničnímu přechodu. Zde zelená přechází v červený track "Rapický okruh", který končí u informační cedule Singltracku. Zde nás dostihl prudký déšť, před kterým se zdárně schováváme pod stromy. Naše chytrá aplikace hlási 15 minut silného deště, takže musíme počat až nám příroda umožní pokračovat dál.
Dešť ustává, my naskakujeme zpět do sedel a pokračujeme v krasojízdě. Před námi je první náročné stoupání, které vede až k rozcetníku "Streitův obrázek". Dále se vydáváme k rozcestníku "U Červeného buku". Cesta vede především po asfaltové povrchu, což jsme ocenili i my milovníci terénu, jelikož neustále překonáváte náročnější stoupání a klesání. Odměnou za vyšlapané kopce vám budou úchvatné výhledy na celé okolí Jizerských hor.
A šlapeme a šlapeme až k rozcestníku "Tišina". Zastavujeme a kocháme se výhledem na Jizerskohorské bučiny. Zde ja na výběr zdvou cest k výstupu na Smrk:
První vede od rozcestníku "Tišina" rovně po neznačené stezce. Nenechte zmást počátečním špatným terénem. Místy budete muset kolo přenášet, ale dále pokračuje pěkná cesta.
Nebo můžete zvolit druhou variantu jako my. Hodi se zde použít mírně upravenou hlášku ze známehé filmu "...je to sice dál, ale za to horší výstup".
Výdáváme se tedy od rocestníku "Tišina" po červné, až k "Nebeskému žebříku". Jelikož jsme jeli podle mapy netušili jsme, co nás čeká. Cesta vede opravdu nebes a spolykáte po ní mnoho andělíčků, tak jako já. Po chvili se zastavuji a nemůžu uvěřit, že jsem ušla jen 100m, cítila jsem se tak na kilometr. Po několika nadávkách se ocitáme na vrcholu. I když jsme byli unaveni z náročného výšlapu, neodolali jsme a vystoupali na rozhlednu, kde je krásný výhled na široké okolí.
Jsme však pouze ve čtvrtce cesty, takže sedáme na kola a pokračujeme v krasojízdě. Ze Smrku se svezeme rovnou na polskou stranu, rovnou za nosem po zelené k rozcestníku "Przelecz Lacznik". Tuhle čás si užíjí především moutain bikeři, cesta připomíná vyschlé koryto řeky, jejíž dno je poseto kameny. Zdatněnší cyklisti zažíjí trošku adrenalinu, méně zkušeným doporučujeme seskoči a kolo převést.
U prvního polského rozcestníku, zahýbáme doprava po žluté, po které jedenme cca 100 m a pokračujte rovně po neznačené stezce, je to super dlouhá cesta, která vás dovede až na červenou značku k rozcestníku "Polná Izerka".
Trasa po polské straně vede krásnými loučkami a okol vás bublá polský premen Jizery. Po červené příjíždíme, k "Izerské Hale". Nyní se dostáváte do jednoho z nejkrásnějších úseků celé cesty. My jsme uchváceni tamními scenériemi. Část cesty jedeme bok po boku s křišťálově čistou řekou Jizerou. Nejde se zde nezastavit, chvíli posedět na břehu, smočit nohy ve vodě a užít si prostého bytí.
Dost nostalgie a zpátky do sedla, pokračujeme po červené, až k první prudší odbočce vpravo na "Karlovský most". Po zdolání mostu si opět připravte svaly, jak na rukou, tak na nohou, protože Jizerky nedávají nic zadarmo (o to větší je to zábava). Navázali jsme na žloutou, po které se opravu nedá jet, takže jediná možnost je seskočit a jít po svých. V půli cesty přechází kamenitý terén v dobře sjízdnou cestu, která vás zavede do samotné Jizerky.
Nastává ten správný čas na pořádný oběd. Zastavujeme u jedné z míchtních restaurací a objednáváme si domácí borůvkové palačiny.
Občerstvení přilo vážně vhod. Ale cesta byla ještě dlouhá. Šlápli jsme tedy do pedálu a vyrazili dál. Z Jizerky následujeme červenou značku. Na rozcestníku "Lasiční stezka" jsme uhli doprava a pokračovali dál. Jelikož jsme se chtěli vyhnout velké frekvenci cyklistů, neuhli jsme doleva po červené, nýbrž pokračovali rovně po neznačené stezce. Cestu jsme si bohužel tolik neužívali. Hnaly nás bouřková mračna, takže jsme mazali o sto šest, aby nás prudká průtrž mračen nezasáhla. Na naznačené trasé se držte vlevo a vyjedete přímo na křižovatce, která se potkává s červenou stezkou. Zde nás dostihla obávaná prudká bouře. Útočiště jsme našli v blízkém přístřešku ve kterém postupně přibývalo zmoklých turistů, až odpočívadlo připomínalo přeplněnou tramvaj. Únava už je znát a tak už ani nemluvíme (u mě známka totálního vyčerpání), jen mlčky sedíme a čekáme až se bouře přežene
Dešť ustal. Jede se dál. Cíl je na dohled. Pokračujeme na po červené k rocestníku "Předěl". Odbočujeme doprava. Narážíme na poslední stoupání, jelikož se vracíme zpět na Smrk. Jede se po vrstevnici, takže nahoře jsme co by dup. Vyjíždíme u rozcestníků "Nebeský žebřík", kde už to velice dobře známe a víme, že nyní pojedeme už jen z kopce.
Jsme u konce, teď už záleží jen na vás jestli se vydáte po stejné ose zpět do kempu nebo si ještě pojezdítě na singletracke, jako my. Náš celodenní výlet zakončuje na singletracku "U Kyselky" a spokojeni se vracíme zpět.
Jizerské hory jsou jednoduše krásné.
Cestování zdar a kolu zvlášť
Šárka & Jířa
Comments